Paraziti u koní jsou jako vždy vnitřní a vnější. V následujícím článku bych Vám ráda popsala životní cykly a problematiku nejvýznamnějších parazitů u koní. Z hlediska klinického jsou větším problémem paraziti vnitřní, proto je součástí pravidelné péče zcela zásadní dodržovat anthelmintická opatření.

Vnitřní parazité

Kůň je hostitelem několika desítek druhů vnitřních parazitů, z nichž asi 40 je považováno za často se vyskytující a řada z nich má klinický význam. Většina klinicky významných, tedy ovlivňujících zdravotní stav koně, patří mezi helminty (laicky červi). Kůň je velmi dobrým hostitelem pro parazity, protože jich v sobě zpravidla má v řádech statísíců. Rozdíl mezi parazity a jinými infekčními onemocněními (bakteriální/virové) je zcela zásadní v tom, že každá generace vnitřních parazitů se musí vrátit do vnějšího prostředí, kde prodělává část vývoje.

Pořadí závažnosti vnitřních parazitů koní:

1. malí strongylidi
2. škrkavka koňská
3. tasemnice koňská
4. velcí strongylidi
5. roup koňský
6. střečci
7. hádě (Strongyloides westeri)
8. filárie
9. prvoci tenkého střeva
10. heteroxenní kokcidie

Malí strongylidi, podčeleď Cyathostominae

Jsou to parazité tlustého střeva, jejichž dospělci měří od 0,5-2,5 cm. Nemají mezihostitele. Samičky malých strongylidů vylučují do obsahu tlustého střeva vajíčka, která se dostávají s trusem do vnějšího prostředí. Uvnitř vajíček vznikají larvy prvního stádia, které se uvolňují z obalů vajíček, dostávají se přímo do trusu, kde se živí bakteriemi a rychle rostou. Po dvojím svléknutí se larvy stávají infekční pro koně. Vývoj larev je velmi ovlivňován klimatickými podmínkami. Za optimálních podmínek (vlhko a teplota 20-25° C) opouštějí vzniklé larvy obaly vajíček již za 24 hodin a infekční larvy vznikají za týden a jsou schopné migrace z trusu. Infekční larvy nepřijímají potravu a mají omezené energetické zásoby, které se rychleji vyčerpávají při vyšších teplotách. Jinak řečeno, za suchého a slunečného počasí larvy rychle hynou, avšak při teplotách v rozmezí 5 aţ 10° C jsou schopné přežívat na pastvinách řadu týdnů. Stejně tak přežívají larvy malých strongylidů pod sněhem pokud teploty neklesnou pod -5° C.

Koně se nakazí larvami na pastvě a po jejich pozření probíhá další vývoj ve sliznici tlustého střeva po dobu 1 až 3 měsíců. Poté se larvy vracejí do lumen (jsou přímo v obsahu střeva) tlustého střeva, kde dospívají a po oplodnění samičky začnou vylučovat vajíčka. Doba od pozření infekčních larev po vylučování vajíček trvá od 6 do 12 týdnů a dospělci mohou přežívat v tlustém střevě až 2,5 roku. 

Významnou vlastností larev malých strongylidů je schopnost pozastavení vývoje. Larvy mohou setrvat ve sliznici tlustého střeva až po dobu 3 let a teprve potom pokračují ve vývoji. Hlavními klinickými příznaky je dlouhotrvající průjem, hubnutí, malátnost, ale také nespecifické koliky.

Foto zdroj zde

Škrkavka koňská (Parascaris equorum)

Nejznámějším vnitřním parazitem koní je škrkavka koňská. Dospělé samičky P. equorum v tenkém střevě dosahují velikosti až 40cm a představují tak největšího vnitřního parazita koní. Samičky vylučují desítky tisíc vajíček denně do obsahu střeva. Vajíčka mají typickou morfologii, která je ochraňuje před vlivem vnějšího prostředí. Vajíčka zůstávají infekční v podmínkách stájí i několik let. Ve vajíčkách se za vhodných teplotních a vlhkostních podmínek vyvíjí larvy a za 3-4 týdny se z nich stávají infekční vajíčka s larvou. Po pozřeních infekčních vajíček s larvou se tyto larvy uvolní v tenkém střevě koně a následně po penetraci střevní stěny migrují vrátničnou ţilou do jater a potom migrují do plic a tracheou se vrací zpět do trávicího traktu. Extraintestinální migrace larev škrkavek je ukončena za měsíc po pozření infekčních vajíček a ve střevě škrkavky dospívají a po kopulaci samičky začínají produkovat vajíčka. Dospělci škrkavek žijí v tenkém střevě po dobu několika měsíců. Škrkavky infikují zejména mladé koně, u kterých se projevují silné infekce zaostáváním v růstu, výjimečně se můžeme setkat s respiračními příznaky jako následkem migrace larev. Klinický význam dospělců spočívá především v možnosti mechanického ucpání střeva.

Foto zdroj zde

Tasemnice koňská (Anoplocephala perfoliata)

Dospělá tasemnice měří 3 až 8 cm a je 1,5 až 2 cm široká. V hostiteli jsou dospělé tasemnice uchyceny nejvíce ve slepém střevě (80%). Průměrný počet dospělých tasemnic je kolem 100 kusů, ale při masivních infekcích může počet tasemnic dosáhnout až 800 kusů.

Vývojový cyklus tasemnic rodu Anoplocephala je nepřímý. Trusem odcházejí do vnějšího prostředí vajíčka, která jsou schopna přežít na pastvině až 9 měsíců. Mezihostiteli jsou půdní roztoči, tzv. pancířníci jsou přítomni na pastvinách ve vysokých počtech a jsou důležitou součástí potravního řetězce v půdě. Druhy pancířníků, kteří jsou mezihostiteli A. perfoliata jsou charakterizováni jako příležitostní koprofágové. Předpokládá se, že trus koní, popřípadě vajíčka A. perfoliata obsažená v něm, působí na pancířníky velmi atraktivně. Po pozření vajíček pancířníky se za 1 až 4 měsíce se vyvine do infekčního stádia cysticerkoidu. Koně se infikují přijetím krmiva obsahujícího pancířníka s cysticerkoidem. Ve střevě koně se za 6 až 8 týdnů z cysticerkoidu vyvine dospělá tasemnice, která produkuje vajíčka vylučovaná trusem.

Velcí strongylidi, podčeleď Strongylinae

Velcí strongylidé jsou nejpatogennějšími parazity koní, z důvodu dlouhého vývojového cyklu (6-10 měsíců), během kterého larvy opouštějí trávicí trakt a migrují v organismu. Ve srovnání s malými strongylidy je počet druhů této skupiny hlístů malý a zástupci podčeledi Strongylinae jsou následující druhy: Strongylus vulgaris – zubovka věncová, Strongylus equinus – zubovka koňská a Strongylus edentatus. Tyto druhy se od sebe liší velikostí a vývojem v organismu hostitele. Vývojový cyklus velkých strongylidů je přímý. Dospělci v tlustém střevě produkují vajíčka, z těch se na pastvině v závislosti na klimatických podmínkách líhnou larvy. Tyto opět v závislosti na klimatu dospějí za 4–10 dní v infekční stádium. Larvy přežívají na pastvině za vhodných podmínek několik měsíců. Po požití novým hostitelem pronikají larvy přes stěnu tenkého a tlustého střeva do orgánů. Během extraintestinální migrace se larvy dvakrát svlékají a poté se navrací do tlustého střeva. Nejpatogennější jsou larvy Strongylus vulgaris, které pronikají stěnou střeva do drobných artérií, odtud proti proudu krve až do mesenteriální tepny a aorty. Larvy během migrace poškozují endotel cév a jsou příčinou vzniku verminózních aneurysmat (výdutě cév) a trombů. V těchto trombech se usazují a po čase se svlékají na další stádium larvy. Po několika měsících se larvy navrací arteriální krví do střeva, kde dospělci kopulují a produkují vajíčka. Následkem migrace larev S. vulgaris může být ruptura stěny velkých arterií, s následným vnitřním krvácením a úhynem koně. Uvolněné emboly z trombů mohou způsobovat těžké koliky. Larvy druhu S. equinus během své migrace mohou být příčinou zánětu peritonea, pankreatu a jater. Dospělci dosahují délky 4-5 cm a parazitují v tlustém střevě. Dospělci dosahují stejné velikosti jako S. equinus. Larvy S. edentatus pronikají portálním systémem a játry na peritoneum, kde mohou vyvolávat vznik hematomů až hnisavých uzlíků..

Roup koňský (Oxyuris equi)

Roupy jsou hlístice s přímým vývojovým cyklem. Dospělé samičky, které měří až 10 cm vysunují z rekta koně přední část těla, na které mají vyústění dělohy a lepí ve formě „balíčků“ velké počty vajíček do záhybů konečníku. Vlastní proces kladení vajíček a nalepená vajíčka vyvolávají u koní svědění v okolí konečníku. Koně jsou neklidní a otírají se zádí o vybavení stáje, čímž umožní šíření parazitů. Otíráním dojde k poškození srsti a žíní u kořene ocasu. Nový hostitel se infikuje vajíčky s larvami při olizování vybavení stáje, na kterém ulpěla vajíčka. Vajíčka mají typický „bochníkovitý“ tvar a jejich lepivý obal umožňuje ulpívání na podkladu. Vajíčka roupů se obtížně diagnostikují běžnými koprologickými metodami, neboť se do vyšetřovaného trusu dostávají nepravidelně. Infekce roupy jsou v poslední době vzácností, neboť jsou citliví na všechna běžně dostupná a hojně používaná anthelmintika.

Střečci rodu Gasterophilus

Střečci patří mezi parazitický hmyz, jehož larvy parazitují u býložravých zvířat. Podle místa výskytu cizopasných larev se střečci rozdělují na nosní (čeleď Oestridae), žaludeční (čeleď Gasterophilidae) a podkožní (čeleď Hypodermatidae), jimiž se budu zabývat u vnějších parazitů.

Žaludeční střečci jsou zavalité a robustní mouchy, které dosahují velikosti až 16 mm. Mají hustě ochlupené, žlutohnědě zbarvené tělo a vzhledem připomínají čmeláky. Dospělé mouchy – imága střečků létají vysokou rychlostí a vydávají za letu vysoký bzučivý zvuk, na který zvířata reagují panickým úprkem – střečkováním. Nálety střečků probíhají v letních měsících (červen-červenec) v nejteplejší části dne (poledne). Samičky střečků kladou vajíčka opatřená výrůstky, které slouží k fixaci na koňskou srst nebo na vegetaci. Vajíčka jsou dle jednotlivých druhů kladena specificky na přední část těla koní, především na přední končetiny a plece, sporadicky také na hlezna. Dále pak na kůži pysků a nozder, popřípadě do mezisaničí nebo na koutky úst a tváře. U  jiného druhu jsou vajíčka kladena na trávu a do hostitele se dostávají s potravou. K líhnutí larev dochází u některých druhů jakmile kůň olízne svědící kůži s vajíčky, většina larev je slíznuta a pohlcena nebo se aktivně dostávají do dutiny ústní po povrchu kůže pysků a nozder. Larvy dalšího druhu samostatně opouštějí vajíčka, zavrtávají se do kůže a aktivně cestují k ústním koutkům. Zanechávají za sebou charakteristické lysé, světlé proužky po lokálním zánětu a vypadané srsti (tzv. letní dermatitida). Z ústní dutiny se larvy usazují v různých částech trávicího traktu, nejčastěji v žaludku. Larvy všech druhů žaludečních střečků mají silně vyvinuté ústní háčky, kterými do hloubky zraňují sliznici. Zralé larvy odcházejí z hostitele trusem v jarním období následujícího roku a zpravidla v nočních hodinách. Ve vnějším prostředí vznikají z larev kukly, jejichž vývoj trvá 3-4 týdny, dospělci se bezprostředně po vylíhnutí páří a nalétávají na hostitele.

Hádě koňské (Strongyloides westeri)

Hříbata se v prvních týdnech života mohou mateřským mlékem infikovat larvami háděte koňského Strongyloides westeri. Hádě koňské je drobný nitkovitý helmint dlouhý pouze několik milimetrů, který parazituje v tenkém střevě, kde vyvolává zánětlivé změny. Vývojový cyklus háděte koňského je velmi komplikovaný, neboť vývoj háďat může probíhat také ve vnějším prostředí neparazitickým způsobem života a parazitickým způsobem života v hostiteli žijí pouze partenogenetické samičky. Starší zvířata se zpravidla nakazí přes kůži larvami z vnějšího prostředí, které migrují lymfatickými a krevními cestami z končetin, přes plíce a tracheu do tenkého střeva, kde dospějí. Pokud dojde k perkutánní infekci již infikovaných koní, larvy nedospějí ve střevě, ale migrují do svaloviny, u klisen do mléčné žlázy, což umožňuje následnou infekci mlékem hříbat po porodu. Infekce je klinicky patrná u hříbat v druhém týdnu života, kdy můžeme pozorovat průjem, který je často nesprávně považován za říjí klisen vyvolaný průjem hříbat.

Zdroj: B. Koudela: Vnitřní parazité koní

Vnější parazité

Roztoči

Na kůži koní cizopasí několik druhů roztočů. S výjimkou demodikózy je intenzita napadení těmito parazity nižší během letního období a kulminuje v zimě a brzy na jaře. Podílí se na tom dlouhodobý pobyt ve stáji, těsný kontakt jednotlivých zvířat a horší výživa v zimních měsících.

Mezi nejnápadnější klinické příznaky patří svědění. U koní, vykazujících velmi intenzivní svědění, se předpokládá určitý stupeň alergie a někdy je obtížné u nich původce najít. Kromě zvířat s výraznými klinickými příznaky se ve stáji obvykle vyskytují asymptomatičtí nosiči, kteří bývají rezervoárem.

Chorioptes equi

Chorioptes equi je v našich podmínkách nejčastěji se vyskytující kožní roztoč koní. Dosahuje velikosti 0,3 – 0,4 mm. Žije na povrchu kůže a živí se odumřelou kůží. Životní cyklus trvá 3 týdny. Dospělí jedinci jsou schopni přežít mimo hostitele až 70 dní v závislosti na podmínkách prostředí. Přenos na jiné koně se děje přímým kontaktem nebo nepřímo. Roztoč primárně osidluje kůži spodních části pánevních končetin, ale může se šířit i na kůži hrudních končetin, slabin, břicha a podpaží. Mezi nejčastěji postižená plemena patří koně s dlouhými rousy na končetinách (chladnokrevníci, fríský kůň). Přenos na člověka nebyl popsán.

Podobně jako u většiny ostatních roztočů dosahuje i zde infestace největší intenzity v zimních měsících. V létě se spontánně snižuje, takže u některých zvířat mohou klinické příznaky zcela vymizet. V tomto období mohou být parazité nalézáni jen na korunce.

Hlavním klinickým příznakem je svědění dolní části končetin, který se manifestuje neklidem, škrábáním nebo okusováním postižené kůže a pokopáváním pánevními končetinami. Příznaky bývají nejvýraznější v noci.

Všechna zvířata, která jsou v kontaktu s klinicky postiženým koněm by měla být léčena současně. Lze použít celkovou nebo lokální terapii. K celkové terapii se doporučuje ivermektin. Větší účinek má obvykle lokální terapie. Pro zajištění průniku antiparazitika na kůži je vhodné před aplikací ostříhat koni rousy a odstranit krusty šamponem. Klinicky vyzkoušený účinek v našich podmínkách mají pyrethroidy (permethrin, tetrametrin, deltametrin). Je popisován rovněž dobrý efekt fipronilu.

Demodex equi, Demodex caballi (Trudník)

Demodikóza je onemocnění vyskytující se u koní velice vzácně. Klinické příznaky jsou popisovány zejména u koní dlouhodobě léčených kortikosteroidy. Na koních parazitují dva druhy demodexe.

Klinickým příznakem je vylysání a zvýšená tvorba šupin, zejména na kůži hlavy, krku, ramen a hrudních končetin. Infekce probíhá většinou symptomaticky a v některých případech spontánně odezní.

Trombicula autumnalis (Sametka podzimní)

Trombikulóza se vyskytuje u koní zejména koncem léta a časně na podzim. Dospělci a nymfy tohoto parazita žijí na rostlinách. Vajíčka kladou do půdy a asi po týdnu se z nich vyvíjejí larvy, které napadají malé hlodavce a příležitostně také koně. Dosahují velikosti 0,2 – 0,4 mm a mají červenou, červenooranžovou nebo žlutou barvu. Na hostiteli parazitují poměrně krátkou dobu.

Postižena bývá především kůže na hlavě (nozdry, ušní boltce, krk) nebo na končetinách v oblasti spěnek, kde se po napadení parazity vyvíjejí pupeny. Svědění se může a nemusí vyskytovat. Koně pasoucí se ve vysoké trávě mohou mít léze na spodině břicha a hrudníku.

Opakované aplikace fipronilu zabraňují reinfestaci.

Hmyz

Druhy hmyzu, které parazitují na koních se uplatňují jako obligátní nebo fakultativní paraziti. Podobně jako u roztočů je nejnápadnějším klinickým projevem svědění. Alergie na bodnutí hmyzem je u některých zvířat dobře známa.

Damalinia equi (Všenka koňská)

Damalinia equi je obligátní, vysoce hostitelsky specifický parazit koní, prodělávající celý vývojový cyklus o délce 20 – 40 dní na hostiteli. Živí se epiteliemi a odumřelou kůží. Dospělci, dosahující délky necelých dvou milimetrů, kladou asi 1 mm dlouhá vajíčka, která se přichytí na chlupy. Mimo hostitele mohou přežít až 7 dní, za příhodných podmínek 2-3 týdny. Přenos se děje přímým a nepřímým kontaktem.

Všenky napadají koně převážně na laterální straně krku a na hřbetě. Klinické příznaky kulminují v zimním období a závisí na intenzitě napadení a pravděpodobně také na vnímavosti jedince. Vedle koní s téměř asymptomatickým průběhem se můžeme setkat s poměrně silným svěděním, které vede ke vzniku vylysání a zvýšené tvorbě šupin. U masivně napadených zvířat je častým příznakem ztráta kondice.

Terapie obvykle není obtížná a spočívá v aplikaci insekticidů ve formě celotělově aplikovaných roztoků nebo spot-on přípravků. Osvědčily se pyretroidy a v poslední době je popisován dobrý účinek fipronilu. Terapie se musí provést u všech zvířat a s ohledem na vývojový cyklus parazita je vhodné ji zopakovat za 10 dní.

Hypoderma diana (Střeček srnčí)

Z podkožních střečků, kteří se vyskytují v Evropě, mohou koně podle literárních pramenů napadat dva druhy – střeček hovězí (Hypoderma bovis) a střeček jižní (Hypoderma lineatum). Početnost obou těchto druhů, dříve hojně parazitujících na skotu, se v průběhu šedesátých a sedmdesátých let minulého století na území bývalé ČSSR významně snížila a v současné době se v České republice nevyskytují. Po roce 2000 byl na území ČR opakovaně zaznamenán výskyt střečka srnčího (Hypoderma diana). Dospělci se obvykle líhnou v první polovině května. Žijí jen několik dní, přičemž nepřijímají potravu. Po spáření vyhledává samička hostitele, na jehož srst naklade průměrně 450 vajíček, z nichž se přibližně za 3 – 4 dny líhnou asi 1 mm dlouhé bílé larvy, které se u kořene chlupů zavrtávají do kůže a vnikají do těla hostitele. Během léta a podzimu aktivně putují v podkožním vazivu do hřbetní oblasti. Zde se v prosinci a lednu svlékají, přičemž se kolem nich vytvářejí vazivové uzly s otvorem k dýchání. V nich se vyvíjejí do března až dubna následujícího roku, kdy dozrálé tmavé larvy opouštějí otvorem v kůži hostitele, vypadávají na zem a mění se v kukly. Po několika týdnech se z larev vylíhnou dospělí střečci. Protože larvy podkožních střečků jelenovitých nepronikají do vnitřních orgánů hostitele jako podkožní střečci skotu, je jejich patogenní působení v hostiteli zřejmě menší.

Larvy obvykle u koní dorůstají do poslední fáze před svlékáním a následně v uzlech uhynou. Ve většině případů lze uhynulé larvy z uzlů mechanicky vytlačit, některé se pravděpodobně vstřebají. Jen v ojedinělých případech se může v místě uzle vytvořit absces.

Protože samičky střečků kladou vajíčka během teplých dnů v první polovině května, lze v lokalitách s výskytem střečka srnčího snížit pravděpodobnost napadání koní omezením jejich pastvy v tomto období, zejména přes poledne. V chovech s častějším výskytem podkožních střečků u koní lze omezit počet migrujících larev aplikací preparátů s obsahem ivermektin nebo moxidektin v dávkách doporučených výrobcem. Má-li toto ošetření postihnout larvy, musí být přípravek aplikován ve stádiu migrace larev, tj. od počátku července do konce listopadu.

Zdroj foto zde

Zdroj: B.Koudela, P. Jahn: Zevní cizopasníci koní

Anthelmintická opatření

Antiparazitární programy zahrnují několik stupňů:

• chovatelský management – zahrnuje péči o pastviny a výběhy (sběr trusu), dále dodržování zoohygienických zásad ve stájích, s cílem přerušit vývojový cyklus parazitů, doporučována je minimálně 1x ročně koprologie
• aplikace anthelmintik, která má několik možností

1. intervalové dávkování: spočívá v aplikaci anthelmintika všem koním v chovu v pravidelných intervalech (benzimidazoly 6 týdnů, pyrantely 4 týdny, avermektiny 8 týdnů, moxidektiny 13 týdnů)
2. strategické dávkování: aplikace anthelmintik všem koním na jaře a na podzim (začátek a konec pastevního období)
3. selektivní dávkování: individuální ošetření koní anthelmintiky s pozitivním koprologickým nálezem
4. cílené dávkování: ošetření koní anthelmintiky s pozitivním koprologickým nálezem podle věkových skupin

Dostupná anthelmintika v ČR (uvedeny pouze příklady):

Bezimidazoly (Fenbendazol = Panacur)

• Ničí vajíčka oblých červů (roupů)
• Dospělci velkých strongylidů (plus migrující larvy), škrkavek (ne larvy)
• Na larvy malých strongylidů působí pouze při opakovaných vyšších dávkách (po dobu 5 dnů)

Makrocyklické laktony (Avermektiny a moxidektiny)

Avermectiny = ivermectin / Noromectin, Ecomectin aj.

• Malí strongylidé (ne larvy), velcí strongylidé, škrkavky, roupi, Hádě koňské, střečci
• Nejčastěji používaná odčervovací látka, jsou tedy prokázané časté rezistence parazitů
• Účinek po dobu 6-8 týdnů

Moxidektin = Equest

• Dražší a účinnější
• Velcí i malí strongylidi, roupi, střečci, škrkavky, filárie
• Larvicidní (včetně malých strongylidů)
• Zatím není popsána rezistence
• Bezpečné pro březí a kojící klisny
• Nedávat hříbatům do 4 měsíců
• Proti malým strongylidům navozuje přípravek perzistentní účinnost po dobu 2 týdnů, vylučování vajíček je pak zastaveno na 90 dní
• Účinek po dobu 13 týdnů (pomalé uvolňování, protože se koncentruje v tuku a uvolňuje se do cirkulace postupně)

Praziquantel

• Tasemnice
• Nejčastěji v kombinovaný preparátech s avermektiny (Noromectin duo) a moxidektiny (Equest pramox)

Tetrahydropyrimidiny (Pyrantel = Equistrong)

• Potlačení a léčba infekcí vyvolaných dospělci malých a velkých strongylidů, roupů, škrkavek a tasemnic u koní
• Působením pyrantelu nedochází k úhynu parazita, z těla hostitele je vyloučen v živém stavu
• Pyrantel-embonát je bezpečný pro koně od 4 týdnů věku, včetně kojených mláďat, březích klisen a chovných hřebců. U hříbat napadených velkým množstvím škrkavek (Parascaris equorum) může pří léčbě dojít k ucpání tenkého střeva, přičemž symptomy (kolika) se mohou projevit již za 30 minut po podání přípravku.

Rezistence na anthelmintik u koní

Různé definice rezistence

• situace, kdy populace parazitů přežívá terapeutickou dávku léčiva v porovnání s jinou citlivou populací stejného druhu
• situace, kdy populace parazitů dědí schopnost odolávat antiparazitiku po jeho opakovaném podání
• dědičné snížení citlivosti populace parazitů vůči anthelmintiku
• schopnost jednotlivých parazitů přežít terapeutickou dávku látky

Rezistence na anthelmintika u parazitů koní je celosvětově rozšířena u malých strongylidů, a to rezistence na benzimidazoly (méně na piperazin, pyrantely, fenotiazin a avermektiny). Nově byla zjiětěna rezistence škrkavky koňské na avermektiny. Naštěstí doposud nebyla potvrzena rezistence malých strongylidů na makrocyklické laktony a organofosfáty.

Faktory ovlivňující vznik rezistence na anthelmintika:

• frekvence aplikace anthelmintika
• subterapeutické dávky anthelmintik
• střídání anthelmintik
• používání prošlých léčiv
• nová zvířata v chovu